Petr Hlavinka

 

To v karikatuře nejde. Navíc tištěná anekdota nemá kouzlo osobního projevu, zatím co každý karikaturista má osobitý styl, rukopis, téma...

 

Od mládí jsem hltal Dikobrazy, Roháče, zadní stránky Mladého světa, sobotní přílohy Svobodného Slova atd. Tam bylo jen to, co režim dovolil, ale i tak tam bylo mnoho kvalitního. Dnes je svoboda slova, ale humoristické časopisy zašly na úbytě. A pokud už něco existuje a trvá, tak je to z 50-ti% reklama a zbytek nevalné úrovně.

 

A já mám doslova hlad po kresleném humoru. Kde ho však brát? A tak kupuji knihy a staré Dikobrazy. A začal jsem shánět i originály známých kreslířů. V tuto chvíli mám například Bartáka, Slívu, Renčína nebo Pálku.

 

Karikatury, nebo přesněji kreslené vtipy, mne lákají, a už jsem je zkusil i vytvořit. Kreslil jsem hodně v době kdy jsem studoval, i potom v práci. Bylo to v době, kdy jsme neměli počítače a pevnou linku jen jednu pro dva i tři zaměstnance. A ti neseděli stále v kanceláři. Takže jsem často zvedal telefony a bral vzkazy pro ostatní kolegy. Ty jsem zpracoval obrazově. Pokud měl někdo volat pana Roháče, nakreslil jsem telefon s rotačním číselníkem, nakreslil kolem něj vlnky, jako že zvoní a přidal obrázek brouka roháče a obrázek dal dotyčnému na stůl. Dnes se mě bývalí kolegové ptají, zda si ještě pamatuji, jak jsem nakreslil to či ono. A já si to většinou nepamatuju. Těch obrázků bylo...

 

Později jsem se stal členem ČUKu a začal obesílat noviny, časopisy a soutěže. Dílčí úspěchy se dostavily. Něco se otisklo, v Humorestu to stačilo na bednu, v soutěži Technického magazínu také, ale přesto jsem pochopil, že to není nic pro mne. Byla to dřina a nápady jsem zrovna nechrlil. Každopádně mi to umožnilo poznat jedno - jestli se někdo karikaturou živí, tak musí být zručný kreslíř, sršet vtipem a být v obraze co se týká společenského a politického dění! Jestli si někdo navíc postaví mantinely typu: nebudu dělat vtipy na politická témata, budu dělat pouze vtipy beze slov, budu kolorovat klasicky a ne na PC,... pak musí být opravdu machr.

 

A jak už to bývá - oženil jsem se, pořídil si děti, opravoval dům a s kreslením byl ámen. Až teď, na stará (a bolavá) kolena to zkouším znovu. Ale publikovat v Dikobrazu už se mi nepovede, žádný není.

 

Tak tolik o mé osobě.

 

Krásný a úspěšný den Vám přeje

 

Petr Hlavinka